Oštěpařka Nikola Ogrodníková zahájila kvalifikaci velmi dlouhým hodem, který letěl až za dvaašedesátimetrovou hranici, na které byl stanoven kvalifikační limit pro finále. Při tomto pokusu ovšem přešlápla. Následně zaznamenala 59.12, což by celkem jistě na postup do elitní dvanáctky nestačilo. V závěrečné sérii však zabojovala a potvrdila letošní šedesátimetrovou formu, když se její oštěp zapíchl na 61.16, což znamenalo čtvrté místo v kvalifikační skupině a velmi nadějné vyhlídky směrem k finálovému postupu. Musela však čekat, co nahází závodnice v druhé kvalifikační skupině.
„Při prvním pokusu jsem vůbec netušila, že to byl přešlap. Ostatní holky mi gratulovaly, že jsem přehodila limit a když jsem si šla pro věci, tak jsem zjistila, že jsem trošku šlápla na čáru, ale nějak mě to nerozhodilo. Věděla jsem, že mužů hodit opět daleko. Už v rozcvičení jsem se cítila dobře. Ráno jsem vstala a nebyla vůbec nervózní, což obyčejně nemám ráda, ale dnes jsem měla takové příjemné nastavení hlavy, že chci využít té jedinečné atmosféry na stadionu. Je tu skvělý sektor. Je hodně rychlý. Musela jsem dvakrát posouvat rozběh, a přesto to bylo dost na těsno,“ pochvalovala si. Následně si mohla ulevit, jelikož se do finálové dvanáctky opravdu vešla.
Další finálový postup přidal výškař Jan Štefela. Svěřenec Jaroslava Báby zahájil čistým skokem na základní hodnotě 215 centimetrů, ale následně se hodně natrápil na 220, kde potřeboval všechny tři pokusy. Laťku naštěstí překonal, a tak se šlo na 224. Tentokrát se přes ni přenesl úspěšně hned napoprvé, a to mu nakonec k postupu do boje o cenné kovy stačilo. Z favoritů uvízl v kvalifikačním sítu Američan JuVaughn Harrison. „Musím se přiznat, že při třetím pokusu na 220 jsem měl staženou zadnici, ale říkal jsem si, že se musím probrat a skočit to. Pak jsem šel hned jako jeden z prvních na 224 a dal to napoprvé, což tak většinou bývá. Tušil jsem, že by to mohlo stačit na finále. Trošku mi trvalo, než jsem se srovnal. Přeci jen je to kvalifikace olympijských her. Dnes jsem se v ní trošku vytrápil, ale postupem do finále jsem si splnil sen a teď je čas na další cíle. Věřím, že ve finále to bude lepší.“
Nechybělo mnoho a mohla být česká postupová radost z kvalifikace oštěpařek dvojnásobná. Petra Sičaková předvedla při své olympijské premiéře velmi solidní výkon. Svěřenkyně Davida Sekeráka dala zapomenout na protrápenou kvalifikaci na mistrovství Evropy v Římě a v té olympijské zaznamenala hned na úvod hod do vzdálenosti 60.64. Ač předvedla vyrovnanou sérii, další zlepšení už nepřišlo, což byla škoda, protože na poslední postupující Japonku Momone Uedovou ztratila jen 59 centimetrů a v olympijském klání skončí čtrnáctá. „Po první pokusu jsem cítila, že to může letět i dál. V jednu chvíli jsem si říkala, že by mohlo na postup stačit i těch 60.64, ale holky házely daleko a já už bohužel další centimetry nepřidala, což se mi většinou nestává. Mívám lepší spíše ty pozdější pokusy. Celkově si ale odnáším kladný dojem. Rozhodně jsem radši, že se mi to poměrně povedlo spíše tady než na té Evropě. Přeci jen je to olympiáda.“
Svůj opravný běh na 1500 metrů absolvovala Kristiina Mäki a měl dost podobný průběh jako včerejší rozběh. I tentokrát zahájila závod ze zadních pozic a v závěrečném okruhu se posouvala vpřed. Mezi trojici postupujících se ovšem nedostala, když se do cíle předklonila jako čtvrtá v čase 4:07.80 a v semifinále tak bude chybět. Celkově skončí dvaatřicátá. „Asi jsem udělala taktickou chybu, když jsem přibližně pět set metrů před cílem před sebe pustila Lucemburčanku, která pak zpomalila, ale nevím, jestli bych nebyla stejně čtvrtá, i kdybych byla před ní. Sílu jsem v závěru měla. Myslím, že jsem nikdy nešla den po sobě dva takhle rychlé závody, ale to je samozřejmě slabá náplast. Prostě jsem nepostoupila,“ neskrývala zklamání.
Pouhé tři setiny sekundy dělily od semifinálového postupu půlkaře Jakuba Dudychu. Nejmladší člen české atletické výpravy v Paříži figuroval po seběhu na sedmém místě a v posledních stopadesátce se pak začal postupně prokousávat přes své soupeře. V závěrečných metrech výrazně stahoval Botswaňana Tshepisa Maselelu, který byl v ten moment na třetí přímo postupové pozici. Nakonec mu k jeho předstižení scházely právě zmiňované tři setiny a cílem proběhl jako čtvrtý v čase 1:45.62. Bude tak muset o semifinále bojovat v zítřejším opravném běhu.
Smíšená chodecká štafeta si odbyla na olympijských hrách premiéru. Českou republiku reprezentovali Vít Hlaváč s Eliškou Martínkovou. Prvního úseku se ujal Hlaváč a své kolegyni předával na průběžném 22. místě z pětadvaceti štafet se ztrátou 2 minut a 22 vteřin na sedmičlennou skupinu favorizovaných sestav. V té nechyběl nikdo z potencionálních kandidátů na medaili. Druhý úsek vyšel nejlépe Austrálii, Číně, Mexiku a Peru, kteří šli společně na čele. Eliška se propadla o jednu příčku a na řadě byl opět Vítek.
Krátce po druhé předávce se odpoutali od ostatních Španěl Álvaro Martín s Ekvádorcem Brianem Pintadem a vydali se do úniku. Tempo diktoval výhradě Pintado. Vedoucí dvojice si vybudovala náskok 47 vteřin a finiš obstaraly María Pérezová za Španělsko a Glenda Morejónová za Ekvádor. Na průběžné třetí příčce figurovala Itálie a ve hře o medaili byla také Austrálie. Česká dvojice se vrátila na dvaadvacáté místo a Eliška měla na dohled štafetu Slovenska.
Na závěrečném úseku byla z vedoucího dua jasně lepší María Pérezová, a tak se vítězem vůbec první smíšené chodecké štafety na olympijských hrách stalo Španělsko v čase 2:50.31. Stříbro uhájil Ekvádor za 2:51:22 a z bronzu se radovala mohutně finišující Austrálie (2:51:38) v sestavě Rhydian Cowley a Jemina Montagová. Česká štafeta se nakonec do cíle nedostala. Trápicí se Eliška Martínková byla zhruba pět kilometrů před ním stažena ze závodu kvůli bolesti v noze.
(zdroj www.atletika.cz)
