Česká výprava vyšla v Tokiu během osmi soutěžních dní medailově naprázdno, a tak snad každý fanoušek královny sportu z naší domoviny s nadějí sledoval finále oštěpařů, kde jsme měli dvojí zastoupení a Jakub Vadlejch s Vítězslavem Veselým se postarali o výsledkovou bombu. Pro Veselého se jednalo už o čtvrté olympijské finále v řadě a v osmatřiceti letech byl suverénně nejzkušenějším závodníkem z celého startovního pole. Jakub navazoval na finálovou účast z Ria.

Hned v úvodní sérii výrazně nakročil k zisku olympijského zlata Ind Neeraj Chopra, když jeho náčiní dolétlo na 87.58. Z naší dvojice lépe zahájil Jakub, který zapsal 83.98. Vítězslav si to nejlepší nechal do třetí série, kdy poslal svůj oštěp do vzdálenosti 85.44, což je jeho nejdelší hod o roku 2015 a posunul se na průběžnou stříbrnou pozici za Chopru. Vadlejch byl po třech pokusech pátý. V průběhu páté série Veselý o jedno místo klesl. K naší radosti se před něj ovšem dostal právě jeho reprezentační kolega. Jakubův oštěp se totiž zapíchl na 86.67. Jelikož už se v závěrečné sérii nic nezměnilo, radovala se Česká republika z oštěpařského stříbra a bronzu.

Vítězslav Veselý sice už jednu olympijskou medaile ve sbírce má. Bronz z her v Londýně ovšem získal dodatečně. Tentokrát si mohl oslavy vychutnat přímo na stadionu, a navíc se svým krajanem a kamarádem. "Nemám slov. Před pár lety by mě ani nenapadlo, že tady vybojuji v 38 letech medaili Už vůbec se sem dostat bylo hodně těžké, jelikož jsem se pohyboval v rankingu na hraně. Přípravu jsem ale měl kvalitní. Hodně dávám na pocity a vyplácí se to. Bylo to mé čtvrté olympijské finále a v žádném předešlém jsem nehodil tak daleko. Do finále jsem šel s čistou hlavou a snažil se házet jako na tréninku. Když oštěp dolétl za 85 metrů, věděl jsem, že to bude dobré. Po zbytek soutěže jsem se snažil krotit emoce. Je kouzelné, že se to stalo. Před devíti lety na olympiádě v Londýně jsem byl favoritem a skončil těsně pod stupni vítězů, i když jsem pak získal dodatečně bronz, ale tehdy to pro mě bylo obrovské zklamání. O to víc mě těší, že tady si můžu ty nepopsatelné pocity užít přímo na stadionu," zářil štěstím. 

Jakub Vadlejch navázal na stříbro ze světového šampionátu v Londýně 2017. Neeraj Chopra se stal první indickým olympijským vítězem v hodu oštěpem. "Cítím velkou satisfakci. Měl jsem dobrou přípravu, ale pak přišlo zranění třísla, ale odjížděl jsem do Tokia s čistým svědomím, že jsem udělal maximum, abych tady uspěl. Už v rozhazovaní to vypadalo dobře a říkal jsem si, že si to můžu pokazit jen sám. Soutěž byla otevřená. Vetter nebyl ve své kůži a k poražení byl tak každý. Když pak Víťa hodil daleko, tak mi tím vlil do žil obrovskou energii. Přitom ten můj hod nebyl zdaleka dobrý, ale letěl daleko, což je zásadní. Všechno se zde sešlo. Nemohu říct žádné záporné slovo. I když zlato nebylo daleko. Stříbro je skvělé. Má pro mě větší cenu než to z mistrovství světa v Londýně. V té sezóně jsem házel celou dobu daleko. Tady to bylo mnohem více vybojované," nechal se slyšet. 

(fotografie v původním článku na www.atletika.cz) 

Už v semifinále byl na patnáctistovce mužů překonán olympijský rekord, když v něm Keňan Abel Kipsang překonal časem 3:31.65 svého krajan Noaha Ngenyho. Ovšem vzhledem k tomu, kdo jsou hlavní favorité a jakým stylem běhají, se dalo očekával, že Kipsangovi tento primát příliš dlouho nevydrží. Postarat se o to měla dvojice Jakob Ingebrigtsen z Norska a Keňan Timothy Cheruiyot. Ingebrigtsen získal na mistrovství Evropy v Berlíně ještě jako junior zlatý double na tratích 1500 a 5000 metrů. O něco podobného se chtěl pokusit o rok později na MS v Dohá, kde však na tuto kombinaci doplatil a zůstal bez medaile. Také v Tokiu byl přihlášen na obě distance. Rozhodl se však jen na patnáctku. Konečně totiž chtěl porazit svého rivala a světového šampiona Cheruiyota, se kterým se předtím utkal dvanáctkrát a vždy odešel poražen.

Ingebrigtsen nechtěl nechat nic náhodě a záhy po startu se vydal do čela, aby se běželo rychle. O pár stovek metrů později ho vystřídal Cheruiyot a tempo s touto dvojicí dokázal udržet už pouze Australan Stewart McSweyn. Tomu však v závěrečném okruhu došly síly, a tak se rozhodovalo už jen mezi Cheruiyotem a Ingebrigtsenem. Více sil ve finiši měl dvacetiletý Nor a mohl se tak radovat ze zlata v novém olympijském rekordu 3:28.32. Zároveň také o 36 setin posunul hodnotu vlastního evropského rekordu z minulého roku. O pět let starší Timothy Cheruiyot bral stříbro za 3:29.01. Bronz si na krk pověsí díky novému osobáku 3:29.05 Brit Josh Kerr, jenž se tímto výkonem zařadil na šestou příčku evropských historických tabulek a z Britů je rychlejší pouze legendární Mohamed Farah.

Po zlatu na pětce a bronzu na včerejší patnáctistovce útočila na svůj třetí cenný kov na těchto hrách Nizozemka Sifan Hassanová. Měla však řadu špičkových soupeřek v čele se světovou rekordmankou Letesenbet Gideyovou, která právě Hassanovou o rekordní zápis po pouhých dvou dnech držení připravila. Hned v úvodu závodu se ujala role vodičky domácí Ririka Hironaková a poměrně brzy se pole díky tomu roztrhalo. Favoritky však byly na čele. Ve čtvrtině trati už Japonky africké běžkyně vystřídaly a tempo diktovaly Gideyová a Hellen Obiriová. Hassanová běžela schovaná v balíku. Metou pěti kilometrů probíhala vedoucí Gideyová v mezičase 15:08. V ten moment měla na zádech už jen čtyři soupeřky. Jako první z nich odpadla Keňanka Irene Chebetová.

V průběhu osmého kilometru začala mít problémy s nastaveným tempem Hellen Obiriová a zdálo se víc než pravděpodobné, že Keňa bude v této disciplíně bez medaile. Gideyové a Hassanové se tak držela už pouze Bahrajnka s etiopským původem Kalkidan Gezahegnová. Světová rekordmanka se několikrát snažila pobídnout Hassanovou, aby ji na čele vystřídala, ta však šetřila síly, které by jí mohly chybět v závěru. Do posledního okruhu tak probíhala vedoucí trojice pohromadě. Rozhodovalo až v cílové rovince, kde měla nejrychlejší nohy Sifan Hassanová a doběhla si pro druhé olympijské zlato a třetí medaili v Tokiu za 25:55.32. Stříbro vybojovala Kalkidan Gezahegnová v čase 29:56.18. Gideyová doplatila nato, že po většinu závodu tahala tempo a musela se spokojit s bronzem za 30.01.72.

Výsledky